Kdo byl Emil Koben?

Jedním z výrazných obyvatel naší městské části byl Emil Kolben. Bez nadsázky lze konstatovat, že díky intelektu, resp. vynálezům Emila Kolbena v oblasti elektrotechniky zaznamenal vývoj lidstva významný pokrok.

Emil Kolben se narodil 1. listopadu 1862 ve Strančicích u Prahy.

Po studiu v Praze se Kolben vydal do světa, poznal významné evropské elektrotechnické podniky a v roce 1888 odjel do USA. Tam zakrátko získal místo ve firmě Thomase Alva Edisona – Edison Machine Company, předchůdce dnešní General Electric. Talentovaný inženýr se rychle stal Edisonovým přímým spolupracovníkem a nakonec i hlavním inženýrem ve vývojových laboratořích firmy, kde se podílel na vývoji a experimentech se stroji na střídavý proud. Kolbena velice inspiroval jeho někdejší spolupracovník Nikola Tesla, který se s Edisonem později ve zlém rozešel. Kolben se s Teslou setkal roku 1889 při zkouškách Teslových třífázových motorů. Geniální myšlenka ho nadchla natolik, že se od té doby stal jejím neúnavným propagátorem. Na rozdíl od Tesly ale ani po odchodu neztratil Edisonovo přátelství, což mu později velmi pomohlo.

Po návratu do Evropy pracoval v letech 1892–1896 jako hlavní inženýr švýcarské firmy Maschinenfabrik Oerlikon, zde se setkal s Behn-Eschenburgem, pozdějším vynálezcem jednofázového komutátorového motoru, a dalšími vynikajícími elektrotechniky. Podílel se na základech teorie
a konstrukce asynchronních i synchronních strojů, transformátorů a přenosové soustavy.
Roku 1896 se Kolben s rodinou vrátil do Čech a zabydleli se ve vile Fleissnerka ve Vysočanech. Zde založil slavnou továrnu, pozdější ČKD.

V roce 1898 se Kolbenova rodina stěhuje do tzv. Červené vily v Hradešínské ulici 1 na Vinohradech, dnes Praha 10. O současném stavu Kolbenovy vily jsme psali zde.

Ing. Emil Kolben se dočkal mnoha poct. V roce 1908 mu za tvůrčí přínos rozvoji elektrotechniky a elektrotechnického průmyslu pražská německá technika udělila čestný doktorát a byl zvolen předsedou Svazu rakouských průmyslníků. V roce 1910 mu císař udělil Řád železné koruny a přijal ho na osobní audienci; v roce 1912 se stal předsedou Zemského svazu strojírenského průmyslu v Českém království a v roce 1919 členem Československé státní obchodní rady.

Za druhé světové války, přestože protektorátní vláda pro Kolbena požadovala u říšských úřadů výjimku, byl nucen nastoupit s celou rodinou do transportu a 3. července 1943 umírá v terezínském ghettu.

Výprava za Kolbenovým odkazem

Na počest výročí Emila Kolbena vyrazili desítkoví Piráti do elektroskanzenu situovaném v Čechově mlýně u obce Šlovice a to příznačně elektromobilem.

Začalo to poklidně ….

Vyrazili jsme v osm hodin ráno s téměř plně nabitým vozem Nissan Leaf z roku 2015. Baterie vozu byla nabitá na 95% své kapacity, počítadlo ukazovalo dojezd 140 km, což odpovídalo předchozímu průměru jízd převážně jedné osoby v Praze a blízkém okolí za mírné zimy. Vzhledem k cíli, vzdálenému 73 km, to vypadalo na pohodový výlet. Náš plán byl jasný – dojezd do cíle před desátou, relativně krátké dobití baterie v elektrárně v Čechově mlýně, kde se expozice nachází, a pohodový návrat do Prahy přes Kladno, kde je rychlonabíjecí stanice.

…. avšak od rána sněžilo …

Počítač bohužel nevzal v úvahu hmotnost pěti udělaných chlapů, teplotu pod nulou a sněžení. I přes tyto faktory byl řidič, díky tříleté zkušenosti s provozem v mírných zimách, optimistou. Ale již po ujetí cca deseti kilometrů z dolíku Prahy 10 na kopec v Řepích ukazatel dojezdu padl na necelých 100 km. Cíl byl sice vzdálen jen asi 60 km, ale začínalo být jasné, že vize prohlídky muzea ve mlýně pana Čecha se vzdaluje v zasněženém horizontu. Tedy pokud tam vůbec dorazíme.

… sněžilo bez přestání.

Sněžení dále houstlo, museli jsme jet relativně pomalu. Kilometry dojezdu kvůli brodění sněhovou břečkou v kopcovité krajině Křivoklátska rychle ubývaly. Pak přišlo řidičovo náhlé konstatování, že po celkovém svém vybití se auto zamkne a nejde ani tlačit či odtáhnout (musí se naložit a odvézt). O to víc jsme se radovali z každého ujetého metru a zejména cesty z kopce, při které se auto vždy lehce dobilo. Nakonec jsme pro jistotu zastavili s téměř vybitou baterií (po ujetí 69 kilometrů od startu) 4 kilometry před cílem v obci Hřebečníky. Ujeli jsme pouze polovinu vzdálenosti odhadované počítačem na startu.

Je tu někde zásuvka?

V Hřebečníkách jsme umluvili místního hostinského, že se můžeme na chvíli připojit k jeho zásuvce. Ač měl lokál zavřeno, ujal se nás. V husté chumelenici se mu patrně zželelo pěti (v jeho očích pošetilých) futuristů uváznuvších v neznámé krajině. I zavolali jsme panu Čechovi, že se zdržíme. Ten dobrý muž neváhal a vyrazil nám naproti svým vozem a s tažným lanem. Po cca půl hodině dobíjení z obyčejné (nicméně nám tak vzácné) hostinské zásuvky jsme získali dalších 5 kilometrů dojezdu a mohli jsme tak následovat vůz pana Čecha po vlastní ose.

U Kolbenova dědictví

Čechův mlýn byl jedním z prvních elektrifikovaných mlýnů ve střední Evropě. Elektrifikoval ho, na přání dědečka pana Čecha, právě Emil Kolben. Ten vybavil soustrojím původní mlýn na Berounce a vybudoval, společně s panem Čechem, vedení do 12 kilometrů vzdáleného mlýna ve Slabcích a to již v roce 1916.
V původních hospodářských budovách mlýna na Berounce vybudoval Ing. Petr Čech expozice na památku Emila Kolbena a jeho rodiny. V rámci expozice sehnal a instaloval také spoustu zajímavých strojů z přelomu 19. a 20. století, včetně několika unikátních exponátů, jakým je například jeden z nejstarších diesel-elektrických generátorů na světě.
Díky exponátům, poutavému vyprávění pana Čecha a následnému pozvání na čaj a koláč od jeho paní, nám téměř pět hodin nutných k nabíjení na cestu do Kladna uběhlo docela rychle.
Navštívili jsme také léčivé místo nedaleko mlýna, prohlédli si knihy o životě Emila Kolbena a dokonce shlédli dvě videa ze setkání Ing Čecha s Ing. Kolbenem (s vnukem Emila Kolbena) v Mnichově. Nastal čas vyrazit domů.

Do kopce raději pěšky

Po předchozí zkušenosti spolujezdci navrhli, že vyjdou blízký strmý kopec od řeky směrem na Hřebečníky pešky, čímž ušetříme tak cennou energii v baterii a necháme elektromobil během výstupu ještě trochu nabít. To jsme udělali a vyrazili na Kladno. Počasí se ale nelepšilo, spíše naopak.
Nebudu čtenáře napínat a prozradím, že ani téměř 50% baterie nakonec na cestu do Kladna nemuselo stačit. Raději jsme zastavili v obci Libušín, vystrašili, ale nakonec umluvili jednu z místních obyvatelek k zapůjčení zásuvky. Nucenou pauzu jsme strávili v téměř opuštěné místní hospodě s atmosférou 70. let minulého století, kde se okamžitě může točit Vyprávěj. Zejména jsme ocenili mohutná sálající kamna, jelikož ve voze jsme v zájmu úspory energie raději netopili.

Přespíme na Kladně?

Po necelé hodině jsme pokračovali asi 3 km do Kladna k rychlonabíjecí stanici. Bohužel právě několik minut před námi stanici obsadil jiný nadšenec do elektrických pohonů. Prodejna měla pochopitelně v osm večer zavřeno a tak to vypadalo, že na Kladně bude řidič nocovat a ostatní pojedou veřejnou dopravou. Chvíli jsme zmateně pobíhali, jestli řidiče ještě neseženeme v okolí, nakonec jsme však slavili úspěch tím, že se nám poštěstilo sehnat jej na firemním telefonu při jeho cestě domů. Ochotně se vrátil a zásuvku nám uvolnil. Po necelé další hodině nabíjení jsme přeci jen vyrazili a nakonec i šťastně dorazili těsně před půlnoci domů s krásnými zážitky s pocity průkopníků elektromobility.

S Kolbenem se opět brzy setkáme

Společně s iniciativou Společně pro Desítku a ve spolupráci s Židovským muzeem připravujeme tématický diskusní večer o odkazu Emila Kolbena, jednoho z kapitánů českého průmyslu. Máte-li zájem nahlédnout do nevšedního života vynálezce, zakladatele ČKD a obyvatele naší městské části, rezervujte si večer ve čtvrtek 17. května. Bližší informace podáme později.
Ivan Mikoláš a Michal Kočí