Dnes Vám přinášíme exkluzivní rozhovor s odvolanou radní Kateřinou Erbsovou. Nejen o tom jak se v radě cítila, ale i tom co dokázala a co jí nejspíše zároveň připravilo o možnost dále v aktivitě pokračovat.
 

Dobrý den Kateřino, na posledním zasedání RMČ jste byla odvolána z pozice radní. Na které problematice jste v radě pracovala a myslíte si, že to mělo přímý vliv na Vaše odvolání?
V radě jsem měla v kompetenci Uhříněveský zpravodaj a sociálně právní ochranu dětí. Také jsem se věnovala organizaci, zejména sportovním akcím. Děti ani sport mě z Rady ale „nevynesly“. Zcela jistě to bylo moje působení v Uhříněveském zpravodaji, a pak také můj neskrývaný nesouhlas s některými kroky, které moji kolegové udělali a ještě se chystají udělat.
S jakými plány jste do rady vstupovala a jaké se Vám za dobu, než jste byla odvolána, podařilo prosadit?
Do rady a vlastně i do politiky jsem šla hlavně ze dvou důvodů. V první řadě to bylo zlepšit komunitní fungování obce a vůbec komunikaci mezi místními lidmi. Měla jsem pocit, že informace z radnice se vždycky dozvídáme až ex post, bez šance do dění zasáhnout, bez možnosti do něčeho mluvit. Úřad i vedení radnice jsou placeni lidmi, mají proto lidem sloužit a ne naopak. Občan by neměl o informace prosit, ale měly by se mu samy nabízet.
Ráda bych se byla bývala v radě také více zaměřila na sociální problematiku, protože k ní mám blízko a v minulosti jsem v této oblasti pracovala a koneckonců jsem tento obor i vystudovala. Ale v rámci povolebního vyjednávání byl zvolen radním pro sociální věci a zdravotnictví Michal Selinger, snad proto, že je z ČSSD a ta má v názvu slovo sociální… Naštěstí, i díky skvělé vedoucí odboru Zdeňce Žaludové mám pocit, že tahle oblast v Praze 22 funguje dobře.
Do rady jsem vstupovala jako naprostý nováček, co se fungování města týče. Postupně jsem se po nocích musela doučit zákony a směrnice, podle kterých město funguje. Je spousta věcí, na které nejste připravený a musíte je řešit za pochodu, opřít se můžete jen o vlastní rozum a platnou legislativu, protože máte málo informací.
Druhým důvodem, proč jsem šla do komunální politiky, byla právě snaha více do věcí vidět a tak trochu v uvozovkách i ohlídat, aby se neděla podobná zvěrstva jako v minulosti. Tím myslím výstavbu Vivusu a další megalomanské projekty bez širšího řešení infrastruktury obce. Například prodej pozemků města pod cenou, kdy jsem později zjistila, že už žádné pozemky nejsou a že si i ten na novou školu musíme koupit…
Co se podařilo prosadit? Nic z toho není jen moje zásluha, ale jsem ráda, že máme o něco hezčí časopis a že se mi podařilo některé věci zastavit – třeba změnu územního plánu na místě bývalé skládky, nákup fontán na vodu za dva miliony a podobné zvrhlosti. Ale mohlo toho být víc.
Jak se Vám v radě pracovalo s ostatními kolegy, na čem jste se třeba neshodli a na čem naopak ano?
Je vám asi jasné, jak moc je to nepříjemná otázka. Bohužel sama za sebe musím říct, a opravdu nemluvím za TOP 09 (ani nejsem jejich členem, abych mohla), že ty dva roky na radnici pro mě byly neustálým bojem. Přitom často úplně zbytečně. Myslela jsem, že máme všichni stejný cíl – aby se v Uhříněvsi, Pitkovicích a Hájku lépe žilo. Dnes mám spíš z některých radních pocit, že je cílem potřeba ututlat některé věci z minulosti a udělat radost úzkým skupinám obyvatel.
Vadily mi také megalomanské akce typu Dětský den nebo Den pro seniory, které stály město stovky tisíc. Rozhodně si senioři i děti svoje oslavy a kulturní program zaslouží, ale jde to určitě udělat lépe a levněji. Jenže to by si s tím musel úřad dát víc práce a něco pro to vlastní silou udělat, než jen zadávat tyto programy spřáteleným drahým agenturám…
Vadilo mi také to, jak jsou někteří lidé ve svém rozhodování nekonstantní. Pěkný příklad je vodní lyžování na Podleském rybníce, které ti samí radní nejprve podpořili a pak, bez jakékoliv změny v projektu, vydali záporné stanovisko. Podobná věc se stala i při navrhované změně územního plánu na místě bývalé skládky, která nakonec byla zastavena. To přece není normální. Ale to je jen špička ledovce.
Myslím, že nejvíc jsme se neshodovali na – jak to říci a nebýt patetická – základních morálních hodnotách. Já se zákony řídím, i když mi vždycky nevyhovují, i když mohou být lehce zneužitelné, ale žijeme v takové společnosti a musíme se řídit jejími nastolenými pravidly. Když zákon říká, že to takhle má být, tak to tak udělám, nebo se budu snažit změnit zákon. Jakékoliv obcházení nebo ohýbání zákona je pro mě nepřijatelné. Což se bohužel dělo a to zejména při výkladu tiskového zákona, ve kterém je zjednodušeně řečeno, že zastupitelé mají právo uveřejňovat své názory v periodiku územněsamosprávního celku. To se brzy stalo jádrem sporu, protože opozičním zastupitelům bylo v projevení názorů bráněno. Já, jako šéfredaktorka UZ jsem byla proti těmto omezením. Ne proto, že bych pomáhala opozici, jak mi vyčítali, ale prostě proto, že zákon to říká a je to podle mě i správné. Zpravodaj není informační kanál vedení radnice, je celé obce, přispívají na něj jak voliči vládnoucí koalice, tak i ti, kteří volili opozici.
Je toho víc, na čem jsme v koalici nenašli shodu. Jedna z věcí byla třeba neschopnost některých lidí přiznat chybu a přijmout za ni odpovědnost. Já byla vychovaná tak, že když jsem jako malá rozbila okno, tak jsem neutekla, ale zazvonila jsem a přiznala se. Ne proto, že bych byla tak hloupá a myslela si, že mi za to nikdo nevynadá, když se přiznám. Prostě proto, že mě rodiče učili, že je potřeba za svoje skutky přijmout odpovědnost. To, jak se k věcem postavíme, určuje to, jací jsme lidé. Ano, narážím na neoprávněně vyplacené odměny radnímu Petru Semeniukovi. On si ty peníze zasloužil, to jsem říkala hned na začátku a říkám to i teď, přestože byl jedním z těch, kteří zorganizovali moje odvolání. Ale to, že byly vyplaceny v rozporu se zákonem, byl jasný fakt. Potvrdil to magistrát HMP po stížnosti opozice, potvrdilo to i stanovisko ministerstva vnitra.
Bylo potřeba sklopit hlavu, přiznat chybu a napravit ji. Rok jsem toto říkala na radě a pak i na zastupitelstvu. Navrhla jsem, aby chybu, kterou způsobila tajemnice úřadu Olga Jandová, ale objektivně vzato na příkaz rady, zaplatili ze svých kapes ti, kteří pro ni hlasovali. Je jedno, že jsme nevěděli, že to není v souladu se zákonem, jsme ze svých funkcí zodpovědní za to, jak rozhodujeme. Navíc pokud by chybu uznala i paní tajemnice, bylo by možné to pravděpodobně zaplatit i z pojištění úřadu…
No a po roce to dopadlo tak, že jsme se všichni radní ve vší tichosti na vyplacené odměny složili, aby je pan Semeniuk nemusel vracet ze svého. Mohlo se to udělat už na začátku a neulehčovat tolik opozici práci.
Je toho hodně, o čem jsme se dohadovali, ale nemůžu říct, že všechno bylo špatně. Na potřebě nové školy jsme se shodli, na nezbytnosti lékařských ordinací také. Myslím, že radě nechybí snaha hnát věci dopředu a nestagnuje. Otázka ale je, za jakou cenu. Rozpočtová úprava, která utrácí peníze, které by měly jít spíše do vyčerpaného rezervního fondu, je toho příkladem.
Co říkáte na to, že Martin Turnovský navrhl snížit počet radních z 8 na 7?
Šlo hlavně o to, aby bylo jasné, že radních bude znovu sedm a ne jen šest. Bylo potřeba kout železo, dokud bylo žhavé, protože na příštím zastupitelstvu už by na to mohly chybět hlasy. Jinak si myslím, že sedm radních bohatě stačí.
Jak na Vás působilo to, že pan Matyášek po Vašem odvolání navrhl odvolat Ing. Jiřího Pařízka?
Popravdě už mi celá ta fraška přišla k smíchu. Potřebovali se nás zbavit a tak trochu čekali, že Jirka Pařízek jim to zjednoduší a složí funkci po mém odvolání. Byli jsme ale domluvení, že to neudělá, že jim nebudeme ustupovat. Tak musel zakročit „Viktor čistič“ Jiří Matyášek.
Máte vlastní tip na to, kdo nahradí Vašeho kolegu Ing. Jiřího Pařízka?
Myslím, že je potřeba odměnit se Jirkovi Matyáškovi za jeho nebetyčnou loajalitu. Tak hloupí, aby do rady jmenovali staronového kámoše Martina Langmajera nebo Aleše Bendu, snad proboha nejsou.
V rámci radní jste byla i na pozici šéfredaktorky Uhříněveského zpravodaje, z které jste byla nedávno taktéž odvolána. Můžete nám popsat, jaké změny jste chtěla ve zpravodaji provést, jaké se povedly?
Jsem povoláním novinář, živím se tím už asi 15 let, proto mě štvalo, jak zpravodaj vypadá. Jak řekl můj kamarád grafik – barevné pexeso. Navíc se v něm informace vrstvily bez jakéhokoli konceptu, prostě tak, jak na radnici přicházely. Uveřejňovalo se v rámci dobrých vztahů vlastně všechno, co kdo chtěl. Ale žádná velká snaha o něco navíc. Výroba časopisu byla strašně složitá a nákladná. Celé se to lámalo na radnici v Microsoft Publisheru, ve kterém už nedělají ani děti na základní škole. Ale co bylo ještě absurdnější – následně platila radnice tiskárně znovu za zlom. Navíc papír, na který se tisklo, byl pro tento typ časopisu nevhodný – tvrdý, drahý a hlavně se leskl při čtení.
Jsem ráda, že se podařilo udělat redesign časopisu, že je nyní přehlednější, má stálé rubriky s přesným místem a nějaká pravidla. Koupila se licence na grafický program, který se používá i na jiné propagační činnosti na radnici a vypsalo se výběrové řízení na grafika. Zároveň se téměř o polovinu snížila cena za tisk tím, že jsme si tisková data dodávali sami, změnili papír a předložili konkurenční nabídky z jiných tiskáren.
Podařilo se také udělat pořádek v inzerci, nastolit jednotná pravidla pro všechny a ne podle toho, kdo je čí kamarád. Připravili jsme nový ceník inzerce, nastavili systém slev, prostě jsme udělali z Uhříněveského zpravodaje normálně fungující časopis. To je to, co se povedlo a na co jsem pyšná.
Je ale potřeba říct i co se nepovedlo. A to je obsahová změna časopisu. Ze začátku jsem se hodně snažila dělat rozhovory, psát články a zjišťovat novinky. Ač šéfredaktorka a radní, dělala jsem klasickou redaktorskou práci. Jenže dělat několik věcí najednou pořádně nejde věčně.
Snaha některých kolegů z rady nebo paní tajemnice prezentovat se za každou cenu, mi práci znechutila. Šlo to ruku v ruce s tím, že jsem chtěla informovat o novinkách dopředu, ale i jako radní jsem se je dozvídala až expost, případně mi bylo řečeno, že o nich psát nemám. Svůj podíl na tom samozřejmě měla i atmosféra na radě, spory o tiskový zákon a tak dále. Přesto si myslím, že je teď zpravodaj přeci jen lepší, než byl před třemi lety. Což určitě není jen moje zásluha, ale také některých mých kolegů v redakční radě a hlavně nového grafika, Iva Krátkého.
Můžete trochu blíže přiblížit co se dělo na přelomu roku, že byli jednotliví členové redakční rady odvoláni a nyní opět dosazeni?
Jen velmi ve stručnosti – stalo se to, že opozice čím dál hlasitěji začala volat po svém právu na uveřejňování názorů zastupitelů ve zpravodaji a já jsem slíbila na zastupitelstvu, že udělám ve spolupráci s redakční radou vnitřní pravidla pro uveřejňování názorů zastupitelů a etický kodex časopisu. Na následující radě byl do redakční rady proti mé vůli dovolen Jiří Matyášek. Který, jak se sám přiznal, tam byl dosazen proto, aby mě hlídal. Také byla na můj návrh zvolena Petra Vaňková a Veronika Kuželová, protože obě mají zkušenosti s fungováním časopisu. Předložila jsem svoje pravidla, v souladu s tiskovým zákonem. Pan Matyášek předložil svoje úpravy a slečna Kuželová také. Cílem na redakční radě bylo shodnout se na nějakém konsensu. Tedy mým cílem. Některé úpravy byly přijatelné pro všechny, jen bylo potřeba je zformulovat. Cílem pana Matyáška bylo protlačit svůj návrh silou. Dala jsem proto nejprve hlasovat o tom, že o pravidlech rozhodneme až na příští redakční radě, aby bylo každému jasné, o jakých úpravách hlasujeme. Můj návrh prošel a pan Matyášek se poté zvedl a velmi emotivně nám sdělil, že si poneseme následky. A hlavně ty, Kateřino – dodal tehdy.
No a následky přišly na další radě, kdy všechny, kteří hlasovali o tom, že se hlasování přeloží na příští redakční radu, odvolali. Na příští redakční radu už žádný z jejích členů kromě mě, nepřišel…
No a mě pak odvolali vzápětí ze všech funkcí. A když mě odvolali z pozice šéfredaktorky, Jiří Matyášek odstoupil, protože už nebyl potřeba, a zpátky byla dovolena tajemnice Olga Jandová (ta rezignovala dříve v průběhu roku na vlastní žádost), Michal Klich a Kateřina Kaňoková. Pravděpodobně proto, že už nehrozilo nebezpečí, že budou pod mým „škodlivým“ vlivem. A šéfredaktorem se stal Milan Coller. Vše se vrátilo zpět před volby v roce 2014.
A otázka na závěr – na co se zaměříte nyní?
Mám dvě malé děti, které jsou šťastné, že maminka už nemusí tolik lítat po schůzích. Takže nejvíc na ně, na rodinu a novou práci, která nemá s politikou nic společného.
Ale vás asi zajímá, jestli budu v komunální politice pokračovat. Na to zatím odpovědět neumím. Vím ale jistě, že se budu dál ptát a budu se snažit informovat svoje sousedy o tom, co se na radnici děje. A chtěla bych dál dělat spoustu věcí, které jsem dělala a můžu dělat i bez místa na radnici – třeba 3. ročník Uhříněveského krosu, lampionový průvod, sousedský bazar a další.
Chtěla jsem si také po těch hektických dnech trochu odpočinout, ale bývalí kolegové z rady mě asi nenechají vydechnout. Schválili totiž, že všechny naše tři školky budou celé prázdniny zavřené, což je nesmysl. Nechápu, to, protože byly otevřené, dokud byly jen dvě, tak proč se nemůžu domluvit na pár týdnech, tím spíš, když už jsou tři. Nehledě na to, že v okolních městských částech alespoň pár týdnů v létě školky otevřené jsou. Takže teď budu bojovat za to, aby místní mámy a tátové mohli jet na dovolenou spolu a nemuseli si jí čerpat kvůli nefungující školce každý zvlášť 